Jsem hrdá Pražanka, praktikující učitelka na gymnáziu, sborová zpěvačka, podprůměrná lezkyně, příležitostná dobrovolnice a spolehlivá kamarádka. Neumím lhát a skoro všechno dělám na poslední chvíli. Do života mi PŠL vstoupila kurzem Vlastní cesta v roce 2020, ale o organizaci jsem slýchala od dětství. Být v Prázdninovce a dělat kurzy je pro mě splněný sen, díky němuž se mohu pohybovat v inspirativním prostředí plném zážitkové pedagogiky s přesným metodickým zacílením, ale hlavně jsem s lidmi, od kterých se neustále učím.
I když nevlastním diář, mám ho pořád plný. Můj život se pohybuje mezi přesným pořádkem a totálním chaosem. Trochu to odráží i můj styl učení, ve kterém spolu bojují (nebo i spolupracují) velmi přesné plánování a oproti tomu velká improvizace založená na praxi, zkušenostech a aktuálních potřebách. Ve škole mi už jako studentce vadilo, když jsem cítila nespravedlnost, neférovost a když mi někdo něco nechtěl vysvětlit. Doufám, že se mi jako učitelce v tomhle daří být jiná. Chci mít ve třídě bezpečné prostředí, otevřené debaty a možnost pro každého se zapojit. Školní prostředí má nastavené některé hranice velmi striktně, každé vybočení ze všedních dní ve formě exkurze, výletu, nebo jen dobře a netradičně vymyšlené a zrealizované hodiny mi přináší radost. Stejně tak mě moc baví být u toho, že se studenti posouvají a mění v dospělé vzdělané lidi, se kterými je radost trávit čas.
