Snílek, fantasta, přítomný občas spíše v minulosti či vzdálené budoucnosti, soudě podle uštěpačných poznámek mojí milované pevně v přítomnosti existující ženy. Od raného mládí jsem věřil zejména tomu, že nejlepším způsobem, jak předpovídat budoucnost, je vytvářet ji. Vystudoval jsem fyziku, nejprve v domovině, posléze ve Spokojených státech, kde jsem poté i na jednu dekádu zakotvil a pomáhal firmě IBM vyrábět stále menší a menší a rychlejší počítací mašinky. Oženil se s dívkou, která tyhle mašinky potom používá při počítání lidí pro OSN, a posledních deset let předávám vše, co jsem se naučil, nastupujícím generacím postgraduálních studentů na federální polytechnice ve Švýcarském Lausanne, kteří tu budoucnost, kterou jsme si my kdysi vysnili, zítra uskuteční.
Jezdíme se ženou hodně po světě, za prací, i na dovolenou, kterou v posledních letech trávíme převážně pozorováním a fotografováním divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí. Zatímco svět pro lidi je bezesporu stále se zlepšujícím místem k žití, našim čtyřnohým a okřídleným souputníkům mnohde zvoní hrana. Tady a teď máme leckde pravděpodobně poslední příležitost se s nimi ještě potkat.
Na jedno místo se ale vracím pravidelně a neustále po celých třicet let své rozlétané existence – na kursy Prázdninové školy Lipnice. Vracím se sem vytvářet nové hry a programy, zkoušet, experimentovat, sdílet a fotografovat. Aby mohl člověk vytvořit zajímavou fotografii, musí být přítomen na místě a ve chvíli, kde a kdy se něco zajímavého odehrává. Fotografování je ultimitní „Tady a Teď“ hobby, vyžadující intenzivní bytí v přítomném okamžiku a plné soustředění se v něm. A protože kursy PŠL jsou právě takovým místem, kde intenzita zajímavých okamžiků a četnost jejich výskytu významně převyšuje každodenní standard, vracím se sem i já.
