Víc než co jiného se snažím být dobrým členem naší rodiny – tedy manželem a tátou dvou dcer.
Co dál o mně? Vystudoval jsem učitelství – matiku a chemii. Ale odjakživa mi přišlo, že školní hodiny je třeba doplnit něčím dalším, aby se mohli žáci stát sami sebou a zejména vytvářet fajn vztahy ve třídě a ve škole. O sobotách jsme jezdili mimo město, vedl jsem na škole volejbalový tým, programovací či fotografický kroužek, jezdím na adaptační a sportovní kurzy…
Mám rád, když se pořád něco děje. Ale nemusím být hlavním hybatelem dění, roli pozorovatele taky beru. Baví mě koukat na svět kolem. Tu dechberoucí rychlost, kterou se řítí kupředu, která přináší možnosti, změny a výzvy (ať už je člověk přijme nebo ne). Zároveň si užívám to zpomalení času, když se octnu někde mimo běžný provoz, kde je jen “tady a teď“. Léta mě bavilo to všechno fotit…Byť tahle vášeň s léty trochu mizí, tak dělat a vidět fotky, které někomu udělají radost nebo přivedou do mysli vzpomínku na fajnovou chvíli, je radost. Co ještě dělám dlouho a často? Kromě celoživotního hraní volejbalu mě v covidu začal bavit sjíždět na kole traily a hodlám se v tom zlepšovat.
Do Prázdninovky jsem nakoukl na Cestě hrdiny v listopadu 2022 a vklouzl do ní na podzim o rok později – po Hraničářích ve stínu lesa. Kurzu, kde jsou ctnosti, jejich vnímání a potřeba na nich pracovat, jedním ze zásadních témat kurzu.
