Začalo to v roce 2007, kdy jsem zažil kurz DoNitra a vstoupil do náruče podivuhodné Prázdninovky. Už předtím jsem se věnoval neformálnímu vzdělávání, měl jsem za sebou patnáct sezón letních táborů, vedení astronomického oddílu, projekt 3D pro dětský domov i akce pro firmy nejen s Adventurou Teambuilding. Prázdninovka pro mě byla super novým prostředím, kde se dal trávit čas s nevšedními lidmi a kde se myšlenky mohou zhmotňovat ve hry a kurzy. Měl jsem možnost se podílet na kurzech LIVE (2x), Budeme 3, Na ramena obrů, dvakrát šéfovat Jaké je to asi v Čudu, účastnit se projektů Thing Big, Školky přes hranice, Smart up, dělat zakázkové i metodické kurzy… S příchodem dětí do rodiny už nebylo tolik času na dlouhé projekty, věnoval jsem se proto hlavně zakázkovým kurzům a přirostl mi k srdci Prvosen, kterých jsem zažil asi deset.
Nemůžu nezmínit svůj IK 2010, umožnil mi stát se instruktorem a nahlédnout hlouběji do metody i do pochodů v PŠL.
V roce 2015 jsem se nedopatřením stal předsedou Konkurzní komise, kde ostřížím zrakem sledujeme přihlášky autorských kurzů a pomáháme jim do života. Veslo na této bárce se mi nepodařilo zatím předat, ani pustit po proudu, tak pokračujeme až do současnosti.
V Prázdninovce mě těší a drží především fajn lidi, mezi kterými mám dobré přátele. Kurzy, které jsou výzvou, zážitkem i vykročením z běžného běhu dní. Je pro mě důležitá možnost tvořit, hodně blízké je mi téma her. Jsou klíčovým prostředkem v té naší zážitkové metodě, ale jsou i dílem na pomezí řemesla a umění, jsou bodem, kde se fantazie autora střetává s realitou a vstupuje do interakce s účastníkem.
Stále mě to s Prázdninovkou baví a Instruktorák, který teď připravujeme, je pro mě teď esencí všeho důležitého: výzvou, možností tvořit, být se super týmem i splatit dalším generacím trochu toho, co jsem dříve dostal.
