Moje jméno je Zuzana Kročáková. V týmu mi říkají Zuza. Od dětství jsem věděla, že chci učit (s malými přestávkami na pochyby), a že chci dělat kurzy v Prázdninovce jsem věděla od chvíle, kdy jsem se o ní dozvěděla. Abych se ve volném čase nenudila, mám k tomu ještě muže a dvě skoro dospělé děti. To jsou moje lásky a zdroje radosti. A kočky a káva, pochopitelně.
Učila jsem na všech různých školách (kromě mateřinky) i v neškolách u nás i za hranicemi. Protože mě baví propojování psychologie s pedagogikou, poslední roky se věnuji podpoře učitelů, aby učili dobře a s radostí. Dělala jsem průvodce v Učiteli naživo a teď jsem zakotvila na Masarykově univerzitě, kde s kolegy pomáháme rozvíjet pedagogické dovednosti univerzitních vyučujících. Kromě toho už dlouhá léta učím semináře sociální psychologie pro studenty učitelství. Nejvíc mě na tom baví, že se pořád učím, že se musím snažit věci hluboce pochopit a pak je „přeložit” do srozumitelných konceptů. A taky to není nikdy stejné a vždycky je to napínavé.
V Prázdninovce se učím. Je totiž plná hrozně zajímavých, chytrých a kreativních lidí a od každého z nich můžu něco odkoukat. Pochopila jsem, že dělat prázdninovkové kurzy je asi nejsmysluplnějších způsob, jak můžu naložit se svým časem. Během těch deseti dnů, které kurz trvá, se odehraje spousta zázraků, nevšedna a okamžiků, kdy mám pocit, že žiji naplno. A když sleduji, co se po kurzu děje se životy účastníků, moc hezky to hřeje. V posledních letech jsme vykouzlili kurz Prométheův oheň o pravidlech v našich životech, šéfovala jsem dva ročníky kurzu Vyhlídky pro opravdu dospělé a spoluvytvářela jsem kurzy Tam kde žijí divočiny a Společná cesta.
