Čestní členové

Středoškolský pedagog, politik a senátor. Absolvent FTVS Univerzity Karlovy v oboru tělesná výchova – český jazyk a literatura. Od roku 1978 učil na Gymnáziu Jana Keplera v Praze 6, kde byl v letech 1990 – 2018 ředitelem. Od listopadu 2018 je prvním místopředsedou Senátu Parlamentu ČR.

Po nástupu do funkce ředitele gymnázia se od začátku devadesátých let zaměřil na koncepci středoškolského vzdělávání a oblast zážitkové pedagogiky – ve spolupráci s  PŠL rozjížděl (1991) první ročníky kurzů pro nováčky na středních školách – adaptačního kursu GO! Je tak jedním ze spoluautorů projektu zážitkových kurzů středoškoláků v ČR. Člen instruktorského týmu IK PŠL v letech 2017 a 2020. Jeden ze zakladatelů Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě.

Celý život aktivně sportuje, především v lehké atletice (ve skoku o tyči reprezentoval ČSSR, získal i několik titulů mistra ČSSR v různých věkových kategoriích), lyžování a cyklistice.

Absolvent Fakulty elektro VUT Brno​, odborný asistent na LF VŠZ Brno, vedoucí odd. počítačů ZT Zbrojovka Brno​. V letech 1968-1971 vůdce 8. junáckého oddílu v Brně. Dlouholetý instruktor PŠL (od založení 1978), i vedoucí (zejména středoškolské kursy a IK). Od založení v roce 1977 člen vedení PŠL, v 1987 až 1999 její předseda. Stál – v posledním desetiletí minulého století – u ustavení PŠL jako občanského sdružení, vstupu PŠL do Outward Bound, založení společnosti OB-Česká cesta s.r.o. a Lipnického stipendijního fondu a za projektem ´Doubravka´.  Autorsky se podílel mj. na textech titulů Prázdniny v pohybu, Prázdniny se šlehačkou a Instruktorský slabikář (je editorem verze z roku 1994). Jeden ze zakladatelů Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě.

Prošel aktivně mnoha sporty (zejména basketbal a softbal), po skončení pracovní kariéry v rodinné firmě Granit Holec jsou prioritami jeho životní dramaturgie rodina – hudba – přátelé – příroda – sport.

Po skončení stavební fakulty v Bratislavě Juraj pracoval v památkové péči a jako člen ve Svazu ochránců přírody a krajiny. S přáteli vydali v roce 1987 publikaci Bratislava Nahlas. V letech 1989 až 1992 byl ve vedení politického hnutí Verejnosť proti násiliu. Poté pracoval na Federálním Ústavním soudu, kde působil až do rozpadu bývalého společného státu.  V dalších letech pracoval v brněnské společnosti pro krajinnou ekologii Low jako manažer. Od roku 1997 v Nadaci Partnerství se sídlem v Brně (mj. ředitel Festivalu otevřených sklepů – víno a kultura ve sklepech jižní Moravy).

Český spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a činovník. Je považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, se kterým také na několika knihách spolupracoval. Vystudoval tělovýchovnou fakultu v Praze, v Pardubicích vedl skautský oddíl. Jeho kniha Encyklopedie her vyšla kromě češtiny také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny svazků autorem či spoluautorem, přeložil některá díla E. T. Setona a působil jako editor některých knih Jaroslava Foglara. Jeho bibliografie zachycuje 88 položek literárních díl. Z toho je 54 vlastních vydaných publikací, 18 knih překladů a dalších 10 na kterých se podílel jako editor.

Miloš je velkým podporovatelem zimních kurzů Prázdninové školy Lipnice.

Byl členem vedení PŠL v letech 1983 až 86. Právě on přinesl do Prázdninovky informace a materiály o Outward Bound – bylo to na semináři v Luhačovicích v roce 1985 (na FTVS, kde vyučoval, o OB věděli již od 70. let).  Inspirace programem tohoto hnutí přivedla v té době PŠL k tomu, že se začalo hovořit o dobrodružné výchově v přírodě.

Byl (od jara 2004) členem první redakční rady Gymnasionu, do kterého pravidelně přispíval (a rozhovor s ním najdete v  17. čísle ve Štafetě osobností). Po listopadu 89 vydal celou řadu knižních titulů, věnovaných hrám a cvičením v přírodním prostředí – ty první z nich (icebreakers and dynamics) vyzkoušeli instruktoři na lipnických kursech (Dobrodružné hry a cvičení v přírodě,  Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem a dalších). Na podzim 2017 jste ho mohli potkat na jubilejním slavnostním večeru PŠL.

Učil na FTVS UK a na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra – byl skutečným docentem outdooru. Stovky studentů díky němu zažilo dobrodružné kurzy výchovy v přírodě, kde on sám svým příkladem vyrážel dech svým mladším kolegům studentům. Lezl po stromech a skalách, lezl do skruží, přeskakoval potoky, brodil řeky, balancoval nad hlubinou, aby ukázal, že když to umí on, mohli by to udělat i oni studenti. Honza byl bytostný praktik. Stovky kurzů, které zrealizoval z něj činí nedostižnou legendu.

Ještě před ukončením dvouoborového studia psychologie a filozofie nastoupil Vladimír Smékal jako psycholog do Záchytného dětského domova v Pardubicích, kde působil jeden rok. Po získání diplomu v roce 1958 začal učit na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde jako pedagog působí dodnes. V letech 1966-1968 byl vedoucím Střediska pro psychodiagnostické pomôcky při VÚDPaP (Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychológie) v Bratislavě a v letech 1968-1970 vedoucím vědeckovýzkumného oddělení n.p. Psychodiagnostica. Mezi roky 1990-1997 byl vedoucím Psychologického ústavu FF MU v Brně. Po roce 1997 přešel na nově vznikající FSS, kde několik let působil jako proděkan pro vědu a převzal také vedení Laboratoře pro výzkum dětí a mládeže při FSS, ve kterém setrval do roku 2000, kdy založil Výzkumné centrum vývoje osobnosti a etnicity a stal se jeho ředitelem.

V současnosti je zaměstnancem Centra občanského vzdělávání v Brně. V roce 2010 se stal emeritním profesorem na FSS MU, externě vyučuje také na Fakultě humanitních studií UK v Praze a na TF UPOLi. Kromě pedagogické dráhy se dříve přímo zabýval výchovou dětí a mládeže a úzce spolupracoval například s Prázdninovou školou Lipnice. Za svou činnost získal několik ocenění, například Cenu města Brna za výchovu a vzdělávání v roce 2011.

Vystudoval psychologii na FF UK v Praze. Až do poloviny roku 2009 byl pedagogem Univerzity Karlovy. Od mládí se angažoval ve skautském hnutí. Po obnově Junáka v letech 1968–1970 byl jeho místonáčelníkem, po třetí obnově v roce 1989 až do dubna 1992 náčelníkem. Valný sněm Junáka jej dne 25. dubna 1992 jmenoval „v uznání celoživotních zásluh o rozvoj skautingu v České republice“ čestným náčelníkem.

Až do své smrti působil na řadě skautských kurzů a jeho výchovným působením bylo ovlivněno mnoho set mladých lidí. Je autorem řady knih psychologických i metodických zabývajících se pedagogikou volného času. V PŠL spolupracoval s Allanem Gintelem na projektu Bottega. Je autorem dvou zásadních textů popisující myšlenkový rámec činnosti PŠL a to Jabné z roku 1991 a 2004.

Absolvent Fakulty elektro VUT v Brně. Po ukončení studií  pracoval sedm let jako výzkumný pracovník v Tesle Brno. Od roku 1974 odborný asistent  VUT Brno, kde v 80. letech pokračoval jako vědecký pracovník Výzkumného a projektového ústavu robotiky. Od roku 1988 vedl osm let vývojářský tým projektu počítačové vidění. Od konce 90. let koordinoval na VUT Brno projekty EU, zaměřené především na transfer technologií mezi vzdělávacími středisky. Působil jako vedoucí Kanceláře pro spolupráci s průmyslem. Autorsky se podílel na projektech systému školení pracovníků pro UK Praha a pro VŠB Ostrava, působil jako hodnotitel projektů výstavby vědecké infrastruktury v ČR pro MŠMT.

Turista, lyžař, skaut (vedoucí různých oddílů), absolvent Letní ÚTŠ na Sluneční pasece v roce 1974, člen a v letech 1975 a 76 předseda metodické rady pro pobyt v přírodě, vedoucí instruktor experimentálního projektu Šance 1975-77. Stál (1977) u založení Instruktorů Brno. Výzkumník (a autor odborných článků) v oblasti moderních forem pobytu v přírodě. Spoluzakladatel a do roku 1985 člen vedení Prázdninové školy, tvůrce a vedoucí prvních instruktorských kursů PŠ (1979) a kurzu Interes (1985).

Aktivní horal a mistr břitkého slova. Zakladatel pražského Turistického akademického klubu (TAK) a posléze i spoluzakladatel Prázdninové školy Lipnice. Připravil a odvedl spíš stovky než desítky kurzů a akcí různého typu. Vysokoškolský učitel (VŠE Praha) se zaměřením na teorii systémů a kybernetiku. Obě disciplíny souvisejí se životem a se zážitkovou pedagogikou víc, než by se na první pohled zdálo. V PŠL od samého začátku, dlouholetý člen jejího vedení, šéfinstruktor vysokoškolských kursů – pod jeho vedení získal své renomé kurs INTERES.

Psycholog, podnikatel, pedagog. Vůdčí osobnost Experimentálního období (1970-1976), předseda Metodické rady pro pobyt v přírodě ČÚV SSM (1972-1975), autor a vedoucí projetu Škola odvahy a dobrodružství, Pokus pro dvacet (1970), Gymnasion (1971 – 1974), iniciátor a spoluzakladatel Prázdninové školy Lipnice, vedoucí středoškolských projektů Prázdniny, autor a vedoucí projektů Bottega (7x, 1985 – 1991), předseda PŠL  v letech 1977 – 1987, nositel Zlatého listu PŠL. Organizátor a spoluorganizátor řady odborných konferencí a seminářů propagujících výchovou v přírodě a zážitkovou pedagogiku (1980 – 2015). Hlavní autor publikace Prázdniny v pohybu (1980), spoluautor publikace Prázdniny se šlehačkou (1984) a několika desítek článků do metodických a odborných periodik.