Zaujal mě, ještě když studoval na KALD DAMU. Jeho ročník byl plný vitality, elánu a aktivit – se Slovincem Matijou Solcem hráli s prstovými loutkami mezi diváky, na Skupovu Plzeň přivezli řadu vlastních miniinscenací, s režisérem Janem Mikuláškem se pustili do silně stylizovaného divadla na hraně coolness dramatiky, s Jiřím Havelkou v asi nejznámějším projektu Regulace intimity mluvili sami o sobě. Jaký ale je Vladimír Polívka (1989) opravdu? Během našich setkávání byl až nečekaně otevřený, trpělivý, vlídný a vstřícný. Byla to setkávání, na která jsem se těšil. A doufám, že to nebyla setkání poslední. Vladimír Polívka toho má ještě hodně před sebou.
V Dejvickém divadle hraju ve dvou inscenacích – v Zimní pohádce a ve Vzkříšení. V Národním alternuju s Patrikem Děrgelem roli rytíře Des Grieux v Manon Lescaut a začátkem roku jsme s tátou v jeho divadle udělali Šaška a syna. A teď v létě jsem hrál na Letních shakespearovských slavnostech dvojroli Rosencrantze a Hrobníka.
