Vláďa Halada

Dříve jsem věřil v to, že do cíle vedou zkratky, které jsou dostupné těm, kdo v ně věří a naučí se s nimi zacházet. Po narození postiženého syna a jiných událostech, které mně můj už delší život přinesl vidím vůli a nárok na štěstí o dost realističtěji, i když kus magického myšlení si nechávám pro snění. Dneska víc věřím postupným krokům, trpělivosti a vytrvalosti na cestě ke změně. Na cestě k představě, kterou si o sobě chovám dávám přednost pozorování, všímavosti k detailům provázenou urputnou snahou v nich neuvíznout. Obdobně jako se posouvají moje představy o prostředcích a nástrojích vývoje, tak se posouvají i moje profese. Nejdříve grafik, pak terapeut a dneska více truhlář, údržbář na rodinném statku na Kokořísku. Po více než 30 let jsem věrný Prázdninové Škole Lipnice, kde jsem vytvořil či spoluvytvořil pěknou řádku kurzů, programů a her, které dodnes žijí. Vždy mně zajímala výzva dělat kurz pro ještě neprobádanou cílovou skupinu nebo na téma, které není obvyklé. Jsem autorem adaptačních kurzů pro nastupující středoškoláky, kurzů Déja Vu pro starší generaci, obnovil jsem tradici tvořivých kurzů Bottega a řadu let jsem experimentoval s propojením outdoorového programu a terapie na kurzech DoNitraZeMě. Posledním tvůrčím počinem jsou kurzy pro muže, protože začalo být jasné, že o muže se musí postarat muži. Druhou dekádu je s různými týmy vyvíjím. Jsem podruhé ženatý a mám sedm dětí. Rád mizím v lese a v moři.