Jmenuji se Zuzana Poláková. V týmu mi říkají Zuzka. Pro moji mamku bylo nepředstavitelné, proč by takový pankáč jako já měl jít na peďák – prý ať si to jdu nejdříve vyzkoušet. A tak jsem začala v roli suplentky už jako 18letá gymnazistka. Zůstala jsem na té základce na spodním pražském Žižkově celých deset let, kdy jsem intuitivně nacházela svou cestu učitelské spokojenosti. Byly to krásné, živé, radostné a hodně intenzivní roky. V rámci toho času jsem vystudovala obor český jazyk a literatura a dějepis.
Následovaly dva roky na klasickém víceletém gymnáziu a kurz Prázdninovky: Vlastní cestou. A tak jsem se vydala tou vlastní i dále. Přišly dvě dcerky, které jsou mými největšími učitelkami, spolupodílela jsem se na kurzech autorských (Okamžik), interních (Prvosen) i zakázkových (adaptační kurzy, nejvíce mě oslovovaly kurzy pro učitele). Před pěti lety jsem nastoupila do školy da Vinci, kde opravdu žijeme v respektu, podporujeme komunitní spolubytí, objevování krás světa okolo nás i v nás.
Ve škole jsem autentická a neliším se příliš od toho, jaká jsem mimo školu (asi nejvíce ve vrstvách jazyka, které v danou chvíli používám). Je pro mě důležité vnímat potřeby skupiny a procesy v ní. Miluji, když se se studenty noříme do interpretačních hloubek či se s lehkostí smějeme jen tak. Miluji, že dělám věci, které mi dávají smysl, cítím velkou svobodu a přijímám za ni zodpovědnost. I studenty podporuji k přejímání zodpovědnosti za svá svobodná rozhodnutí. Klíčová je pro mě osobně reflexe.
